Stejně jako vodáci, i rybáři břehy Vltavy v zimním čase opustili. Poslední listopadový den skončila sezóna na „pstruhové Vltavě a začíná zase až 16. dubna. Na mimopstruhovém úseku řeky v okolí Krumlova a pod Budějovicemi se sice chytá celý rok, ale povětrnostní podmínky delší pobyt u vody stejně nedovolí. Napadlo mě využít tedy volný čas a zodpovědět otázku, kterou často v létě od vodáků slýchám.
Jaké že to v té Vltavě jsou vlastně ryby?
Pro vodáky zajímavý horní tok Vltavy, myslím tím od Budějovic k pramenům, je typická podhorská řeka s velkým množstvím proudů a peřejí. V ní se daří hlavně lososovitým rybám a střídají se zde lipanové a pstruhové úseky. Ty pstruhové jsou prudší, peřejnatější, oproti lipanovým táhlejším a pomalejším. Obydleny jsou, jak už název napovídá, pstruhy a lipany. To ale nejsou jediní příslušníci rybí populace ve Vltavě a žije zde samozřejmě i mnoho dalších ryb.
Začnu tím nejznámějším, pstruhem.Ten domorodý, obecný potoční, se zde vyskytuje prakticky od pramenů. Má rád studenou, okysličenou vodu a živí se hlavně hmyzem. Nepohrdne ani žížalou, drobnou rybkou či korýšem. V posledních letech jeho počty ve Vltavě klesají a rybáři mu zvýšili lovnou míru.To mimo jiné i proto, aby se stihl vícekrát vytřít a založit tak více generací potomků. Snad se to podaří… Pstruh americký duhový, lidově „duhák“. Nepůvodní ryba, dovezená k nám ze severní Ameriky. Ve Vltavě je hojně rozšířený. Zajímavostí je, že se u nás plně neadaptoval a neumí se reprodukovat. Takže všichni „duháci“, s kterými se u nás setkáte,jsou uměle vytření v líhních a do našich vod vysazení. Stejně jako „potočák“ je i pstruh duhový dravec a skladba jeho potravy je podobná. Lipan podhorní, další ušlechtilá lososovitá ryba. Loví se muškařením na ty nejtitěrnější mušky a není snadné ho přelstít. Kromě hmyzu nepohrdne ani dalšími drobnými živočichy, jako jsou chrostíci, blešivci apod. Krásná ryba s hřbetní ploutví vlající jako prapor. Občas se mi povede chytit i sivena amerického, blízkého příbuzného pstruhů. Jeho výskyt ve Vltavě není tak častý a je ovlivněn hlavně počtem vysazených kusů, protože se stejně jako„duhák“ u nás nedokáže ve volné přírodě vytřít.
Jelec tloušť je ve Vltavě velmi hojný, mnohdy hojnější než pstruzi. Velkého tlouště není snadné přelstít a chycení kusu nad 50 cm je považováno za velký rybářský úspěch. Bohužel jeho maso není z nejkvalitnějších a s množstvím drobounkých kostiček není dvakrát vyhledávanou rybou pro kuchyni. Když je menší, žije v hejnech a to i s ostatními rybkami. Jednou z nich je jelec proudník. Ve Vltavě neméně častá ryba. Jde spíše o drobnější druh, o to však častější.
Často se ve Vltavě setkáme se štikou.V pstruhovém pásmu je považovaná za škůdce a při jejím ulovení mají rybáři povinnost si jí ponechat a to i v případě, že je sotva odrostlá. Při lovu potravy si totiž nevybírá a kdykoliv skočí i po pstruhovi nebo lipanovi. Nejinak je tomu i s ostatními nelososovitými dravci, kteří by si na pstroužcích, nebo jejich jikrách rádi pochutnali. Patří mezi ně občas se vyskytující úhoř, sumec (ten opravdu zřídka), candát, bolen, mník a samozřejmě všudypřítomný okoun říční. Za škůdce je považován i výše zmiňovaný jelec tloušť.
Všem známý kapr obecný se vyskytuje ve Vltavě nad Budějovicemi poměrně často a to hlavně v klidnějších částech řeky jako jsou nadjezí a hlubší klidné tůně. V okolí Krumlova v mimopstruhovém pásmu býval i vysazován. Stále častěji se zde můžeme setkat i s parmou obecnou. Ta je hájena celoročně a její úlovky nejsou ve Vltavě ojedinělé. Rybáři je vyhledávaná především pro svou bojovnost. Neopomenu ostroretku stěhovavou. I těch už je díky vysazování v řece spousta. V době tření se s ní setkáme často ve velkých hejnech v podjezí, kde se shromážďuje při své cestě na trdliště.
Díky občasným výlovům nemnohých rybníku v povodí Vltavy nad Českými Budějovicemi se do řeky občas dostanou i další druhy, většinou kaprovitých ryb, jako jsou plotice, cejni, karasi a občas i líni. Jedna příhoda mě přesvědčila o tom, že v řece se velmi dobře daří i malé rybí lupičce vrance obecné. Zjistil jsem to před několika lety při opravě propusti jezu ve Zlaté Koruně. Byl tehdy zahrazený celý jez a voda odtékala bočním kanálem přes hydroelektrárnu. V prázdném podjezí zbyly jen louže, které byly vranek doslova plné. Jejich množství mě překvapilo a potěšilo zároveň. Hojný výskyt vranky totiž ukazuje nejen na vysokou kvalitu vody v řece, ale i na fakt, že dříve vzácným druhům živočichů se ve Vltavě začíná dařit. Z dalších mohu jmenovat mřenku, piskoře a občas i střevli.
V souvislosti s čistotou vody v řece se krátce zmíním i o „nerybích“ obyvatelích. Např. raci, ti bývali ve Vltavě nad Krumlovem vždy a i dnes se tam s nimi často setkáme. Zapomenout bych neměl ani na perlorodky ve Vltavě nad Lipnem. Vyskytují se zde v řádu kusů a v posledních letech o nich bylo napsáno opravdu hodně a to hlavně v souvislosti s omezením splouvání úseku, který protéká Národním parkem Šumava. Dalším, dnes již také běžným vltavským živočichem, je vydra říční. Tu spolu s kormoránem rybáři u břehů řeky vidí jen neradi. Oba jsou to pro ryby predátoři s velkým P a na obsádce způsobují každoročně nemalé škody.
Jistě by šlo vzpomenout i na další méně časté druhy rybího společenství ve Vltavě, ale mým cílem bylo seznámit vodáky s těmi nejčastějšími. Závěrem článku se zmíním o jednom nešvaru, v létě tak častém. Vodáci si totiž občas počty a druhy ryb v řece zjišťují sami nelegálním rybolovem. V lodích často vídám rybářské náčiní a už na první pohled je jasné, že majitel prutu není majitelem povolenky. Slýchávám pak domněnku, že se zde mnoho nekontroluje a že jeden ulovený pstruh Vltavu jistě neochudí. Pozor, opak je pravdou, rybáři si chytání vodáků z raftů a kánoí všímají a kontroly se na ně začínají zhusta zaměřovat. Nepříjemnosti při odhalení pytláctví za to jistě nestojí. Propadnutí prutů a citelná pokuta jsou pak nepříjemnou tečkou za celou lapálií. Ono u jednoho upytlačeného pstroužka většinou nezůstane a nedivím se rozlobeným rybářům, kteří každou vysazenou rybu předtím, než jí do revíru vypustí, musí i zaplatit.
